Rozhodnutí, že vymýtím všechny svoje hříchy je jistě velmi dobré. Co je však ještě lepší, je rozhodnout se, že budu KONAT DOBRO a DÁVAT LÁSKU všem lidem kolem sebe.
Podobné to je, jako když se rozhodnu, že vymýtím všechen plevel ze své zahrádky. Bude to velmi chvályhodné a dá mi to jistě mnoho práce, ale smysl mé zahrádky, to je plodit kvalitní zeleninu a ovoce, zůstane nenaplněn. Když však udělám vše proto, aby byla úroda kvalitní, na plevel už nezbude tolik místa.
Neměli bychom se proto soustředit jenom na zarputilé bojování proti samotnému hříchu, protože jenom tím už na hřích myslíme, ale hlavně na konání dobra našim bližním. Bezchybní nikdy nebudeme a Pán Bůh to po nás ani nechce. A když už do hříchu přece jen upadneme, jde o to, abychom ho uměli upřímně litovat, poprosit Boha za odpuštění a jít dál. Naše minulost nepatří nám, ale našemu Stvořiteli. Proto bychom mu ji měli odevzdávat včetně díků za to, co se nám podařilo, i včetně proseb za odpuštění za naše hříchy.
***
"Což nepřijmu i tebe, budeš-li konat dobro? Nebudeš-li konat dobro, hřích se uvelebí ve tvých dveřích a bude po tobě dychtit; ty však máš nad ním vládnout."
(Genesis 4,7)
***
To je hezké přirovnání s tou zahrádkou. Ať o tom přemýšlím jak chci, tak to sedí.
Pro přidání komentáře se musíš přihlásit nebo registrovat na signály.cz.