Byl jsem misionářem mezi muslimy. Máme se jich bát?

P. Günther Ecklbauer působil 9 let jako misionář mezi muslimy, zejména v Pákistánu, kde mají křesťané velmi špatné podmínky pro žití své víry (zejména pak muslimové, kteří přijali křest). Dnes působí v českých Plasích a nedávno poskytl rozhovor pro Katolický týdenník.

Vybírám 2 myšlenky, které mě nejvíce zaujaly.
Celý rozhovor naleznete zde: http://www.katyd.cz/rozhovory/byl-jsem-misionarem-mezi-muslimy.html 

Dosáhl jste nějakých výsledků v úsilí přináše Krista muslimům?

Jednou se mě v Pákistánu jeden člověk pokoušel obrátit a já jsem mu tehdy řekl, že sice islám respektuji, ale že jsem plně spokojen ve svém náboženství, a když vidím, jak muslimové pohrdají vším, co není muslimské, tak ani muslimem být nechci. Řekl jsem mu, že Bůh přece stvořil všechny lidi, křesťany či hinduisty nevyjímaje, a nelze jimi proto takto pohrdat. Vždyť přece i oni jsou Božím stvořením. On tento argument uznal, protože to byl člověk niterné víry a viděl, že muslimové opravdu jinověrci pohrdají. Vůbec jsem udělal zkušenost, že největší úcty se nám dostalo od lidí, kteří buď absolvovali křesťanské školy, nebo byli niterně zbožní. A naopak. Nejvíce námi opovrhovali ti, jejichž víra byla pouze formální. Ukazuje se tak, že kdo má skutečnou víru, má také úctu k druhým.

V současné době přichází do Evropy ohromné množství muslimů. Máme mít obavy?

Na to je velice těžké odpovědět. Myslím, že samo o sobě by v tom nebezpečí být nemuselo. Problém je ovšem v tom, že my sami jsme vnitřně vyprázdnění. Jedna muslimka, která v Rakousku konvertovala ke křesťanství, mi řekla: „Bojím se méně síly islámu než slabosti západního křesťanství.“ Máme strach přihlásit se ke své křesťanské identitě. Kdybychom to dokázali, muslimové by se zařadili. Když ale sami ustupujeme, co můžeme očekávat? Sundávat kříže ze škol, to by muslimy ani nenapadlo. V našich školách v Pákistánu, kam chodí muslimské děti, kříže normálně visí a nikomu to nevadí. V Evropě to ale mnoha lidem vadí. Abych tedy odpověděl na vaši otázku: Jestli se muslimů máme obávat nebo ne, závisí vposledku na nás samotných. Pokud v sobě křesťanské hodnoty máme nebo je alespoň znovuobjevíme, pak se bát nemusíme.

Vzestup islámu v Evropě v sobě přitom skrývá jednu pozitivní věc. Díky němu se totiž do Evropy znovu vrátila otázka po Bohu. Vzpomínám si v této souvislosti na trapistického mnicha Charlese de Foucaulda. Ten jako mladý člověk ztratil víru a nalezl ji až v severní Africe, když se tu setkal s muslimy. Přál bych si – a věřím, že je možné –, aby něco podobného jako on prožila i Evropa.

(převzato z KATYD)

***

Prosím Pána, aby dal celé Evropě bdělé srdce, které je schopné vrátit se ke kořenům našich kultur a odpoutat se od mainstreamu konzumního náboženství. Prosím Pána, aby vymazal ze srdcí českého národa nenávist k bližním a pýchu, která tvoří naše srdce kamenná. 

***

Pane, dej mi bdělé srdce,
aby mě od Tebe nevzdálila žádná ukvapená myšlenka,

ušlechtilé srdce,
které by neponížil žádná nedobrý cit,

přímé srdce,
které nedá svést z pravé cesty dvojznačným úmyslem,

pevné srdce,
které nezlomí žádná nesnáz,

svobodné srdce,
které si nepodrobí žádná vášeň.

Dej mi rozum, Pane, který Tě poznává,
moudrost, která Tě nalézá,
život, který se Ti líbí,
vytrvalost, která s důvěrou k Tobě lne,
a důvěru, jež mě učiní zcela Tvým.

Amen

Modlitba sv. Tomáše Akvinského