O malování

Asi se vám každému stává, že stárne. Tuto skutečnost jsem náhodou zjistil na základě sledování sebe samého. Jak se postupně tento nezastavitelný proces děje, člověk začíná více přemýšlet o věcech, na které dříve v jeho hlavě nebylo tolik místa přes všechny (s)prostopáštnosti. Jednou z takových věcí velmi důležitých je téma rodiny a dětí, které, dá-li Pán Bůh, jednou budou svěřeny do naší péče. V poslední době jsem se o tom nejednou bavil se svými nejbližšími...

...a víte co...je to až neuvěřitelné, jak mám dopředu spoustu věcí nalajnovaných. Třeba i nevědomky a nepřipouštím si to, ale je to tak. Někdy až slepě jdu za tím, o čem si myslím, že je pro mě to nejgeniálnější. Právě na příkladu rodiny to u sebe můžu dobře pozorovat: kolikrát už jsem si "maloval" že budu mít tolik a tolik dětí, jaký budu mít krásný dům a spoustu věcí v něm, zkrátka jak budu jednou v budoucnu se svojí rodinu šťastný. Jo "malovat" to mně, a myslím, že nám všem, jde až moc dobře. Ale někdy přes ty naše malůvky a ozdobičky navěšené na budoucnost úplně zapomínáme jaká je skutečnost. Totiž, že Pán Bůh může vidět a velmi pravděpodobně vidí naši budoucnost úplně jinak než my... 

...prakticky každý den se modlíme: „Buď vůle Tvá“. Jak opravdově? Dokázali bychom se vyrovnat se situací, když by se nám narodilo postižené dítě podobně jako manželům v následujícím příběhu. Nebo kdyby se nám nemohlo narodit žádné dítě? Dokázali bychom přijmout tuto Boží vůli a projevit lásku místo zklamání a zloby? Dáváme Bohu možnost pomoci nám s budoucností, nebo paličatě prosazujeme svoji nedokonalou představu?

Poučme se minulostí, žijme přítomnost a budoucnost svěřme do Božích rukou podobně jako král David v Žalmu 31: Důvěřuji tobě, Hospodine, a pravím: „Ty jsi můj Bůh, moje budoucnost je ve tvých rukou.“

Svědectví amerického pediatra Jamese C. Browna vypráví o tom, jak dva mladí manželé dokázali přijmout Boží vůli, přestože se drasticky lišila od jejich „malovaných“ představ o budoucnosti.

***

MILOVANÝ

Jedné noci jsem byl povolán na porodní sál, abych asistoval u porodu dítěte, u něhož byla zjištěna přítomnost malého množství meconia. Meconium je látka přítomná ve střevech dítěte před narozením a někdy může signalizovat, že dítě je nějakým způsobem poškozené. Proto se v takových případech k porodu obvykle volá pediatr nebo jiný kvalifikovaný odborník. Většina těchto dětí se však rodí bez komplikací a nakonec jsou zdravé a normální. V porodním sále byl spolu s rodičkou i otec dítěte. Oba se na dítě už těšili, protože bylo jejich první. Těhotenství probíhala bez komplikací. Když se však dítě narodilo, bylo okamžitě zřejmé, že není v pořádku. Bylo postiženo anencefalií, což je vrozená vývojová vada, při níž není vyvinut přední mozek ani lebeční kost. Tyto děti zpravidla dlouho nepřežívají a často se u nich vyskytují i další závažné abnormality.

Porodník mi dítě okamžitě předal. Dokonce i radostně vzrušený otec hned poznal, že dítě není normální. Matka nebyla pod vlivem sedativ a samozřejmě chtěla své dítě vidět. Křičelo jen slabě, ale dýchalo bez potíží. Nicméně namodralá barva ukazovala, že jeho srdce není v pořádku, což bývá u těchto dětí běžné.

Jen stěží mohu vylíčit ten obrovský citový kotrmelec, jaký v té chvíli prodělávají všichni zúčastnění. Jednu chvíli se všichni smějí, žertují a s radostí očekávají příchod krásného děťátka, které má před sebou všechny možnosti, jež život nabízí. A pak se najednou otevře propast nechápavého zoufalství, přerůstajícího postupně v hněv.

Položil jsem otci ruku kolem ramen a společně jsme převezli vozík s dítětem k matce. Vzal jsem ji za ruku a sdělil jí diagnózu. Oba jen stěží vnímali, co jim říkám. Pak jsem dítě zabalil a požádal otce, aby je odvezl na novorozenecké oddělení. Matce jsem sdělil, že musíme provést potřebná vyšetření, ale že se za chvíli vrátíme a promluvíme si.

Cestou na novorozenecké oddělení jsem se otce zeptal: „Jaké jméno jste chtěli malému dát?“

Místo odpovědi se mě zeptal: „Bude žít?“

„Musím se na něj důkladněji podívat,“ odpověděl jsem a pomyslel na všechny zoufalé pokusy, které podnikáme, abychom tyto děti udrželi při životě pár týdnů, měsíců či někdy dokonce let. Ptal jsem se sám sebe, zda k tomu vůbec máme morální oprávnění.

Na novorozeneckém oddělení se kojencův dech prudce zrychlil. Rentgen plic a vyšetření ultrazvukem ukázalo, že dítě má závažnou srdeční vadu, kterou nelze odstranit. Byly zde i další poruchy, například nefunkčnost ledvin.

Sestry dovezly matku do ordinace, kde jsem vyšetřoval dítě. Vyslechla můj popis všech zdravotních vad, které její dítě má, vzhlédla ke mně a řekla prostě: „Jmenuje se John. To znamená milovaný.“ A pak mě požádala, aby si dítě směli pochovat v náručí.

Usadili jsme matku do pohodlného křesla v soukromé místnosti, kde mohli ona i otec nerušeně zůstat se svým dítětem. Chtěl jsem odejít, ale požádali mě, abych zůstal.

Nejprve se matka za svého syna nahlas pomodlila a pak mu zpívala ukolébavku. Vyprávěla mu o sobě a o svém muži, o všech snech a nadějích, které do něj vkládali. Znovu a znovu mu opakovala, jak ho oba mají rádi.

Jako očarovaný jsem byl svědkem toho, jak se jejich pocity naprostého zoufalství a beznaděje mění v projevy nejhlubší lásky a něhy. Tento rodičovský pár postihla jedna z nejstrašnějších zkušeností, jež obvykle - a zcela pochopitelně - vede k pocitům hněvu, nepřátelství a sebelítosti. Všechny sny a naděje, které vkládali do svého prvorozeného, byly v jediném okamžiku rozmetány na padrť. Avšak i ve svém nejstrašnějším zoufalství dokázal onen manželský pár chápat, že v této chvíli je ze všeho nejdůležitější dát svému dítěti v krátkém čase, který s ním mají strávit, všechnu lásku, již mu chtěli dát za celý život. A jak si s ním povídali a zpívali mu, neviděli jeho znetvořený vzhled, nýbrž spatřili a cítili duši malého človíčka, jemuž bylo určeno pouhých několik hodin života. A skutečně, malý John po několika minutách zemřel.

Ti mladí rodiče mě naučili, že hodnota lidského života nezávisí na délce, jež je mu na této zemi vyměřena, nýbrž na množství lásky, jež se mu za tu dobu dostane. Ti dva dali svému synovi všechnu svoji lásku. Byl v pravém slova smyslu jejich milovaným.

***

"Kde je opravdová Láska, tam přebývá Bůh."

***